Básničky jen pro vás

"Ach jo zase do školy na odpoledku," vdychla jsem si, když jsem zavírala dveře od bytu. Venku před naším panelákem už na mě netrpělivě čekala kamarádka Lenka. "Kde se loudáš, za chvilku zvoní!" Ukazovala netrpělivě na hodinky a pak ještě dodala: "Je docela zima, co? A ty nepotřebuješ bundu?"

V tom fofru jsme zapomněla na bundu a vyšla ven jen v mikině, takže jsem se musela rychle vrátit domu pro bundu. V poslední době jsme měla hlavu plnou toho nového pěkného kluka, co se nastěhoval se svojí rodinou hned vedle nás, takže jsem měla myšlení úplně někde jinde. Přiběhla jsem domu a vzala rychle bundu a běžela zase dolu, abychom to stihli s Lenkou včas do školy. Běžela jsem tak rychle, když najednou mi podjela noha a já spadla na zem. Nevím, co se stalo, ale najednou nade mnou stáli dva kluci, jeden vypadal, že měl záchvat smíchu a ten druhý byl ustaraný.

"Tak to byl solidní pád," Vyprskl smíchy jeden z kluků - byl to ten, do kterého jsem byla od prvního dne, co se nastěhovali zakoukaná, ale kdo byl ten druhý?

"Jsi v pořádku," zeptal se mě ustaraně nejspíš kamarád mého idola.

"Ne, nemůžu hýbat nohou," odpověděla jsme sklesle.

"Odvezme tě do nemocnice," řekl bez rozmýšlení a pak ještě dodal, "mimochodem já jsem Bill a tohle je můj brácha Tom." Já jsem neměla moc sil a tak jsme se na Billa jen usmála za ochotu.

Venku už netrpělivě čekala Lenka, když viděla, že Bill nese moje bezvládné tělo, docela se lekla. Tom jí hned bezstarostně uklidnil: "Klid má údajně jen zlomenou nohu." Pro Lenku to však uklidněním nebylo, zapotácela se a nebýt pohotového Toma sekla by sebou o zem.

"No, to aby toho nebylo málo," řekla jsem s obtížemi.

"Ta bude v pohodě," ujistil mě Tom a Bill na mě souhlasně kývnul.

Tom položil bezvědomou Lenku na lavičku, která stála vedle panelákem, a šel Billovi otevřít auta. Bill mě položil na zadní sedačku auta a sám si sedl dopředu. Tom zůstal u paneláku a snažil se Lenku vzkřísit.

Večer už jsem spokojeně seděla s nataženou nohou na posteli a naivně si myslela, že jsem se Tomovi zalíbila. Lenka už byla taky v pořádku, Tom ji odvedl do školy, kde všechny důvody opoždění vysvětlil.

"Bzzzzzzzzzzzz!" Ozval se zvonek u dveří. Kdo by to takhle večer mohl být, ptala jsem se sama sebe? Maminka došla otevřít a tam stojí Bill!

"Dobrý večer, já jsem se přišel podívat na Natálii," řekl váhavě Bill.

"Ahoj, no jistě pojď dál," řekla ochotně mamka a usmála se.

Bill rozpačitě vešel do mého pokoje, usmál se a posadil se ke mně na postel.

"Ahoj, už je ti líp," Začal Bill.

"Jo, jde to," nuceně jsem se usmála a dodala, "ještě jednou moc díky, že jsi mi pomohl!"

"To ať tě ani nenapadne mi za tohle děkovat, to je přece samozřejmost, pomoct," nařknul mě Zbyněk, ale hned mě zas obdařil svým skromným úsměvem.

Ještě chvilku jsme si s Billem povídali a pak zase odešel, protože už bylo dost pozdě.